Básník, překladatel a vysokoškolský profesor Óndra Łysohorský – vlastním jménem Ervín Goj - se narodil 6. července 1905 jako deváté a nejmladší dítě horníka Josefa Goje a jeho ženy Aloisie, rozené Palikové ve Frýdku na bývalé Pražmově ulici pod poutním kostelem Navštívení Panny Marie. Rodný dům již nestojí, byl zbourán na počátku 80. let 20. století v důsledku pozemních úprav.
Studoval ve Frýdku, v Místku, v Bohumíně a v roce 1924 maturoval v Ostravě. Poté pokračoval ve studiu na Německé univerzitě v Praze v oborech francouzština, němčina, filozofie a dějiny umění. Doktorát získal v roce 1928 po obhájení diplomové práce o básníkovi Karlu Marii Rilkem. Následně ještě dva roky studoval češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Půl roku pobýval na studijním pobytu v Římě a v Paříži na Sorbonně.
V roce 1931 se oženil s Marii Bezděkovou, taktéž frýdeckou rodačkou a dcerou místního stavitele, a usadil se na Slovensku. Jako středoškolský profesor působil na několika středních školách v Kremnici, Bratislavě a v Trnavě. V letech 1935-36 pak učil na německém dívčím gymnáziu v Ostravě.
V srpnu roku 1939 odešel přes Polsko do tehdejšího Sovětského svazu. Podle úředního příkazu se musel připojit k čs. vojenské jednotce, vedené gen. Ludvíkem Svobodou, se kterou se dostal do internačního tábora. Zde pobyl 9 měsíců, než se dostal do Moskvy. V letech 1940-1946 přednášel němčinu a češtinu na První státní pedagogické škole a také na Vojenské vysoké škole cizích jazyků.
V letech 1942-1944 žil v Taškentu. V roce 1946 se vrátil do Československa a opět na Slovensko. Zpočátku působil v Bratislavě jako středoškolský profesor, později jako vysokoškolský a v roce 1960 byl jmenován docentem. Nedlouho poté však odešel do důchodu a věnoval se básnické a překladatelské tvorbě. Zemřel v Bratislavě 19. prosince 1989, jeho urna je uložena v rodinném hrobu na frýdeckomísteckém hřbitově.