Mykologická poradna a botanicko-bryologická poradna

Mykologická poradna

Muzeum Beskyd Frýdek-Místek otevřelo v Langově domě, v sídle přírodovědného úseku muzea, mykologickou poradnu, kterou opět vede Ing. Jiří Lederer.

Že jde o aktivitu nanejvýš užitečnou a velmi přínosnou pro veřejnost, dokazuje přes šest stovek návštěvníků poradny. Návštěvnost poradny má vzestupný trend – fundované rady a vysoká odbornost Ing. Lederera nacházejí stále větší ohlas mezi milovníky houbaření. Další se obraceli na ing. Lederera s mailovými dotazy, s velkým zájmem se setkaly i jeho dvě mykologické vycházky pro veřejnost – v hukvaldské oboře a na Palkovických hůrkách. Přirozeným vyústěním činnosti mykologické poradny byly i tři výstavy Živé houby v muzeu.

Poradna funguje až do 9. listopadu 2020.

Mykologická poradna se koná každé pondělí od 9.00-12.00 a 13.00-16.00 hodin v prostorách přírodovědného úseku v prvním patře Langova domu. Dotazy a fotografie je možné posílat na e-mail: houby_poradna@muzeumbeskyd.com, případně lze zavolat na telefon 739 329 282.

Jaké houby kdy rostou?
Co lze najít v květnu?
Co lze najít v červnu?
Co lze najít v červenci a srpnu?
Co lze najít v září?
Co lze najít v říjnu a listopadu?

Jdeme na houby

Pokud někdo sbírá houby pro kuchyň, musí vždy používat pouze ty druhy, které dokonale zná. A také pozná podobné nejedlé nebo dokonce jedovaté druhy.

Vždy by měl dodržovat tyto zásady:

1. sbírejte jen ty, které dokonale znáte,
2. nikdy neničte houby, které nesbíráte,
3. naučte se dokonale znát jedovaté a nebezpečné houby,
4. nebezpečné jsou i jedlé houby, pokud jsou zapařené, nahnilé nebo přestárlé,
5. starší plodnice nechte na místě, k jídlu nejsou a poslouží k rozmnožování,
6. sbírejte jen tolik, kolik spotřebujete,
7. sbírejte druhy rostoucí hojně, vzácné chraňte,
8. při sběru půdu nerozrývejte, nadměrně nepodupejte,
9. nasbírané houby dejte do vzdušné nádoby, v neprodyšné se mohou brzo zapařit,
10. naučte se znát více druhů hub, pomůže i mykologická poradna Muzea Beskyd, kam lze posílat dotazy i fotografie na adresu houby_poradna@muzeumbeskyd.com.

Druhy je nutné určovat a poznávat podle typických znaků a ne podle celkového vzhledu (například podle obrázku v atlasu). Na první pohled jsou si některé druhy dost podobné, například bíle nebo světle zbarvené jedlé žampióny (=správně pečárky) a některé jedovaté muchomůrky (všechny žampiony mají v mládí růžové a ve stáří čokoládově zbarvené lupeny, ale muchomůrky je mají vždy bílé).

Jakých znaků si na plodnicích hub všímáme:

Tvar: plodnice kloboukatá se třeněm (třeň centrální, excentrický nebo boční), bokem přirostlá bez třeně, kopytovitá, škeblovitá, jazykovitá, vějířovitá, polorozlitá, rozlitá, keříčkovitá, pohárkovitá, kulovitá, nepravidelně protáhle kulovitá

Barva: plodnice mohou mít všechny barvy od bílé až po černou, velmi obvyklé jsou hnědé, rezavé a šedé tóny, ale častá je červená, žlutá, mohou být i oranžové, rumělkové, modré,
Změny barvy: barevné změny po otlačení nebo na řezu - neměnná, černající, hnědnoucí, modrající a nebo změny související se stářím – většinou je mladá plodnice světlejší nebo naopak tmavší než dospělá,
Utváření povrchu a obalů: bez obalů, s prstenem, s celkovou plachetkou, se šupinkami nebo s vlákny na povrchu klobouku a třeně, rýhování, hrboly, zvlnění,

Konzistence: měkká a šťavnatá, měkká a pružná, pružně pevná, kožovitá, korkovitá, dřevnatá, tvrdá, křehká, lámavá, kruchá, rozplývavá,
Velikost: velmi drobná (do 1-2 cm), malá (do 5-6 cm), střední (do 10-12 cm), velká (do 20-25 cm), obrovská (nad 25 cm ),

Výtrusonosná vrstva (hymenofor tj. vrstva nesoucí výtrusorodé rouško, obvykle na spodní straně plodnice): hladký, lupenitý, rourkatý, ostnitý, řasnatě zprohýbaný, nerozlišený – nelze poznat jeho umístění, a jeho zbarvení

Doba a délka růstu: druhy jarní, letní, podzimní či zimní a vytvářející plodnice efemerní (vyskytuje se po několik hodin nebo 1-2 dny), jednoleté, krátkodobé (vytrvává 1-2 týdny), jednoleté dlouhodobé (vytrvává několik týdnů až měsíců), jednoleté přezimující, vytrvalé,

Způsob růstu: jednotlivě, trsnatě (z jednoho místa), ve skupinách (po několika, ale ne z jediného místa), v houfech (plodnice pokrývají větší plochu), střechovitě nad sebou na dřevině,

Představujeme nyní rostoucí důležité a popřípadě hojně se vyskytující druhy. Pokud někdo chce uvedené houby sbírat pro kuchyň, musí i tyto uvedené druhy dobře znát a určit podle znaků.

Nikdy nepoužije houbu, má-li i třeba jen malou pochybnost!

Botanicko-bryologická poradna

Muzeum Beskyd Frýdek-Místek otevřelo v Langově domě, v sídle přírodovědného úseku muzea, botanicko-bryologickou poradnu.

RNDr. Jana Tkáčiková a Mgr. Petra Juřáková vám budou k dispozici vždy v pondělí od 9.00 do 12.00 a od 13.00 do 16.00 hodin. Poradna bude probíhat do 28. září 2020.

Dotazy i fotografie mechorostů i rostlin je možno zaslat na
e-mail:
jana.tkacikova@muzeumbeskyd.com
petra.jurakova@muzeumbeskyd.com.

Mechorosty

Mechorosty jsou velmi nenápadnou skupinou živých organismů. Tyto na první pohled jemné a křehké organismy jsou ve skutečnosti překvapivě odolné a otužilé. Mechy najdeme takřka všude, od chladných hor až po suchá vyprahlá místa a dokonce plavou i na hladině stojatých vod. Chybí jen v mořích a oceánech. Pro snadnější orientaci mezi těmito převážně drobnými zelenými rostlinkami je dělíme podle míst, kde rostou – mechorosty lesní, vodní, bažinné, prameništní, rašelinné, luční a skalní. Mechorosty se z vědeckého hlediska dělí do tří skupin na hlevíky, játrovky a „pravé“ mechy.

Jak správně sbírat mechorosty

Způsob sběru je u mechorostů velmi jednoduchý. Snažíme se sbírat vždy jeden druh (ne směsné porosty mnoha druhů). Rostliny odebereme v dostatečném množství (sbíráme bohatě a čistě), doklad by měl být max. velikosti dlaně u velkých druhů. Vzorek zabalíme do předem připraveného papíru nebo obálky na mechorosty a poznačíme si místo a podmínky, v nichž druh rostl. Bryolog potřebuje obvykle znát tyto údaje – podklad (kmen stromu, vlhká půda, kámen ap.), biotop (bučina, skalnatá step, louka ap.). Po návratu z terénu vzorky mechorostů rozložíme a necháme vysušit, což může trvat i několik dnů. Do připravených herbářových obálek sběry uložíme a obálku opatříme etiketou (schedou) s údaji o místě sběru, biotopu, datum sběru, nálezce a určení, o jaký se jedná druh. Takto upravené herbářové položky uložíme do vlastního herbáře nebo je poskytneme do veřejné herbářové sbírky.

Jak určovat mechorosty

Mechorosty jsou rostliny poměrně malých rozměrů, proto je nutné používat při jejich zkoumání zvětšovací pomůcky a přístroje. V terénu pozorujeme mechorosty pomocí 15–30x zvětšující lupy. Obtížnější skupiny určujeme pomocí mikroskopu. Mikroskopický preparát zhotovíme tak, že navlhčený mech upravíme do potřebného stavu (nařežeme lístky, strhneme lístky z lodyžky apod.) a dáme jej do kapky vody na podložním sklíčku. Pak ho přikryjeme krycím sklíčkem. Prostřednictvím mikroskopu jsme schopni vidět buňky, které tvoří pletivo lístku, charakter okraje lístku, znaky na tobolkách (poloha průduchů, stavba zubů obústí). Pro pozorování tvaru lístku a orientaci v mikroskopickém preparátu používáme celkové zvětšení 40x, pro posouzení tvaru buněk, jejich obsahu apod. zvětšení 100–200x. Pokud chceme kvalitně sledovat útvary na řezu lístkem nebo papily (výčnělky buněčné stěny), zvolíme zvětšení 400x.