preloader
   

Historie zámku ve Frýdku

Frýdecký zámek či spíše původně hrad, je nejstarší dochovanou frýdeckou památkou. Na vysokém ostrohu nad řekou Ostravicí nechal po roce 1327 těšínský kníže Kazimír I. z rodu Piastovců postavit gotický zeměpanský hrad, jehož úkolem bylo střežit hranici mezi Moravou a Slezskem. V roce 1434 v důsledku husitských válek byla těšínská knížata kvůli dluhům donucena dát hrad do zástavy. Vystřídalo se zde několik zástavních držitelů. Jedním z nich byl významný český a moravský šlechtic Jan z Pernštejna, který získal frýdecké panství do zástavy v roce 1545 a započal renesanční přestavbu zámku.

Dalšími významnými majiteli se stali bratři Matyáš a Jiří z Lohova, kteří frýdecké panství koupili v roce 1573. V roce 1581 prodal Jiří z Lohova panství olomouckému biskupovi Stanislavu Pavlovskému. Ten si je příliš dlouho neponechal a v roce 1584 prodává panství nejvyššímu krajskému soudci opavského knížectví Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna. Ten držel frýdecké panství do roku 1604 a od roku 1606 až do své násilné smrti v roce 1620 jeho synovec Jan Bruntálský. Po jeho smrti spravovala panství vdova po Janovi Alžběta Sedlnická z Choltic. Bruntálští z Vrbna dokončili přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. Na zámku přímo sídlili, a proto měli největší zájem na jeho modernizaci. Ani Frýdku se však nevyhnuly válečné události třicetileté války. Drancování se nevyhnulo ani zámku či panskému dvoru. Vzrůstající náklady a dluhy nakonec donutily Bruntálské z Vrbna k prodeji panství.

Frýdecký zámek, erb Jiřího z Oppersdorfu, 2010, foto Muzeum Beskyd Frýdek-Místek (Marek Weissbrod)V roce 1636 ho od nich odkoupil hrabě Jiří III. z Oppersdorfu. K jeho nejvýznamnější stavebním raně barokním počinům patřila výstavba zámecké kaple sv. Barbory. Zámek získal celou řadu nových pokojů, salónů, reprezentačních sálů, byt pro hejtmana panství, v přízemí východního křídla místnosti pro kanceláře aj. Památkou na tyto přestavby jsou dva erby Jiřího III. z Oppersdorfu a jeho druhé ženy Estery Barbory z Meggau (jeden je nad průjezdní branou do zámku při vstupu z náměstí a druhý doplňuje zdivo západního křídla – viditelný z druhého nádvoří). Je mu připisováno také vystavění glorietu.

Po předčasné smrti dědice panství Matyáše Rudolfa zdědil zámek jeho bratr hrabě František Eusebius z Oppersdorfu (*1623 – †1691). Na práci svého otce navázal mimo jiné i ve stavebních aktivitách. Do nich zasáhl výraznou měrou požár města a zámku, který vypukl 12. dubna 1688 ve Frýdku a „obrátil jej v popel.“ František Eusebius nezahálel a po ničivém požáru se pustil do oprav a úprav zámku ve stylu vrcholného baroka. Nechal vystavět dnešní hlavní věž zámku. Byl rozšířen Rytířský sál, jehož strop byl o metr zvýšen. Sál byl přestavěn v duchu barokní symetrie a opatřen pískovcovým krbem, který byl ozdoben erbem Františka Eusebia a jeho druhé ženy Anny Zuzany Beesové, krb je datován rokem 1692, byl tedy dokončen až po smrti hraběte. Bylo dostavěno křídlo zámku navazující na hlavní bránu. Obnoven byl také interiér v kapli, ta byla znovu vysvěcena až v roce 1719. Pro kapli nechal pořídit nový hlavní oltář s obrazem sv. Barbory od neznámého malíře. Tento barokní oltář je ukázkovou řezbářskou prací, na bocích zdoben erby Františka Eusebia a jeho druhé ženy Anny Zuzany Beesové. Pravděpodobně byly ve stejné době zhotoveny dva boční oltáře, jeden zasvěcen sv. Floriánovi a druhý sv. Rodině. Ještě před požárem v roce 1687 pořídil pro kapli také ostatky sv. Severiny Aronské, panny a mučednice.



Hrabě František Eusebius odkázal frýdecké panství své ženě Anně Zuzaně, která jej přežila o osm let, po její smrti se v roce 1699 dědičkou Frýdku stala její dcera Marie Ludovika z Oppersdorfu, provdána za hraběte Karla Štěpána Pražmu z Bílkova. V roce 1708 se panství ujal jejich syn hrabě František Vilém Pražma (*1677 - †1731). Po jeho smrti v roce 1731 vedla správu panství až do roku 1746 vdova Karolina Františka Teresie, rozená z Almesloe (*1706 – †1770). V roce 1746 převzal panství jejich syn Jan Nepomuk hrabě Pražma (*1726) až do roku 1797. Toto období je považováno za období kulturního a společenského rozmachu panství a obdobím vystavění mariánského poutního kostela Navštívení Panny Marie. Pražmové se zasloužili i o mnohé úpravy zámku. Hraběti Františkovi Vilémovi je přičítáno obnovení sanktusové věže zámecké kaple a její opatření zvonem, který je zasvěcen sv. Barboře, patronce kaple, a sv. Františkovi Xaverskému, jeho patronovi. V tomto období bylo pořízeno nové hlavní schodiště do prvního patra, byla vestavěna arkádová chodba ad.

V roce 1797 prodal Jan Nepomuk hrabě Pražma frýdecké panství dceři císařovny Marie Terezie arcivévodkyni rakouské a vévodkyni těšínské Marii Kristýně Habsburské a jejímu manželovi těšínskému vévodovi a německému princi Albertu Sasko-Těšínskému. V roce 1822 pak adoptivní syn Marie Kristýny rakouský arcivévoda a těšínský kníže Karel Ludvík zdědil frýdecké panství. Po něm získal panství jeho nejstarší syn arcivévoda rakouský a těšínský kníže Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský. Posledním majitelem frýdeckého panství a zároveň posledním držitelem těšínského knížectví se v roce 1895 stal arcivévoda rakouský Fridrich (Bedřich) Rakousko-Těšínský.

V období, kdy Frýdek vlastnili Habsburkové, přestal být zámek znovu rezidencí, kde sídlili jeho majitelé, nacházela se zde pouze správa panství. Zámku byla stále věnována pozornost, neboť sloužil jako reprezentativní sídlo a musel být připraven na případnou návštěvu knížete. Na dnešní podobě zámku se nejvíce odrazila novodobá přestavba z přelomu 19. a 20. století. Zámek byl modernizován i po stránce technické, došlo k jeho elektrifikaci a k postavení několika žumpových toalet. 

Po vzniku československého státu v roce 1918 byl frýdecký zámek zestátněn a nějakou dobu byl v tzv. nucené správě. V roce 1923 sem bylo přemístěno ředitelství státních lesů a statků, v některých částech zámku byly zřízeny dokonce byty, sociální zařízení a kanceláře.

Z historie muzea

Snahy o muzejnictví začaly po obou stranách řeky Ostravice na počátku 20. století. Po vzoru muzejních komisí v Čechách vzniklo v obci Sedliště v roce 1908 slezské národopisné sdružení Sedlišťané v čele s Jožou Vochalou. Byly vytvořeny tři „slezské jizby“ – selská a chalupnická, venkovských řemesel a podomáckého průmyslu, které měly za úkol prezentovat hmotnou kulturu na Těšínsku.  Prvním muzejním počinem na Místecku bylo Muzeum pro Hukvaldy a okolí, založené v roce 1908. Jeho tvůrcem byl místní učitel Jindřich Dohnal. Když při odchodu do penze musel svou sbírku vystěhovat, rozhodl se ji věnovat vznikajícímu Městskému muzeu v Místku.

Aktivity národopisných nadšenců na Frýdecku vyvrcholily v roce 1924 otevřením Zemědělského muzea ve Frýdku, jako pobočky Československého zemědělského muzea v Praze. Vedení se ujal Joža Vochala. Za hlavní cíl si muzeum vytyčilo studium „selských dějin Těšínska“, pořádalo besedy, výstavy nebo přednášky o selských dějinách a historii jednotlivých obcí. Na přelomu 20. a 30. let 20. století chyběly muzeu finanční prostředky a došlo ke zrušení frýdecké pobočky. Většina sbírkových předmětů se pak postupně převezla do opavské pobočky. 

Počátky muzea v Místku souvisí s činností Matice Místecké. V únoru roku 1925 byl schválen návrh na založení Muzejního odboru Matice Místecké a v dubnu téhož roku byl muzejní odbor založen. V jeho čele stáli gymnasiální profesor František Linhart a MUDr. Antonín Přecechtěl. Slavnostní otevření Městského muzea v budově městského kina se uskutečnilo 9. června 1929. Soupis sbírek místeckého muzea byl vydán v roce 1934 Antonínem Přecechtělem pod názvem Památky města Místku a jeho lašského okolí. Činnost Městského muzea v Místku utlumila okupace v roce 1938.

Snahy zapomenout na události Druhé světové války a touha po připomenutí vlastní národní identity pomáhalo po roce 1945 rychle křísit i muzejní aktivity. Nové muzeum bylo umístěno v Sekerově vile a do jeho čela se postavil Joža Vochala. Slavnostní otevření se uskutečnilo 27. května 1950 v Sekerově vile, vlastivědné oddělení v prostorách bývalého místeckého Městského muzea bylo otevřeno 8. září 1951. V polovině padesátých let bylo muzeum dočasně pro veřejnost uzavřeno.  

Na konci roku 1958 byl vedením muzea pověřen Vladimír Škuta. V červenci roku 1960 se muzeum přestěhovalo do frýdeckého zámku. V roce 1963 proběhla v severomoravském kraji reorganizace muzeí, na jehož základě byla ustavena síť vlastivědných ústavů.  Od 1. ledna 1964 se Lašské muzeum stalo Okresním vlastivědným střediskem, později upraveno na Okresní vlastivědný ústav. Ředitelem muzea se v roce 1964 stal Zdeněk Nevřela, od roku 1970 pak Karel Bogar, který muzeum vedl až do počátku 90. let.
 

Roku 1967 se rozšířila působnost muzea o přírodovědné pracoviště, od této doby se tedy i muzejní sbírky dělí na přírodovědné a společenskovědní. Ve stejném roce byla založena také stavebně – restaurátorská skupina pro údržbu a obnovu památek, od roku 1970 začalo pracovat výstavní oddělení, od roku 1973 hospodářské oddělení. V polovině 70. let zaměstnávalo muzeum kolem 35 osob. Při muzeu fungovala řada kroužků: například vlastivědný a přírodovědný nebo Klub přátel výtvarného umění. Od roku 1979 neslo název Okresní vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku.

Dne 2. dubna 1991 došlo ke sloučení příspěvkových organizací Beskydský kulturní fond ve Frýdku-Místku a Okresní vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku a vzniklo Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku (v roce 1998 byl název změněn na Muzeum Beskyd Frýdek-Místek). Do čela muzea se postavil Lumír Kaválek, v roce 1996 Zuzana Břízová, od roku 2013 je ředitelem Stanislav Hrabovský. 1. ledna 2003 se Muzeum Beskyd stalo příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje.


 

 


© Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace


 

 
 
 
 
 

Zpracování cookies

Používáme cookies k optimalizaci webových stránek a služeb.
  Nezbytné cookies (funkčnost stránek)
Cookies třetích stran   Youtube - přehrávání vložených youtube videí
  Google analytics - statistika návštěvnosti
Vše o cookies, které používáme.