Aktuální nálezy (5. 9. 2016)

Září je obdobím růstu velmi oblíbených jedlých hub – václavek. Václavky jsou dřevokazné houby, které rostou hojně na mrtvém dřevu listnáčů i jehličnanů. Některé druhy mohou parazitovat na živých stromech, které jsou většinou nějak oslabené, buď klimatickými výkyvy (sucho, namrznutí) nebo růstem v nevhodných podmínkách. Parazitace může vyústit až v odumření dřeviny.V České republice roste pět druhů václavek, které mají prsten na třeni. Jejich přesné určení je obtížné, protože jsou si vzhledově velice podobné. Určení je většinou možné pouze u mladých plodnic. Z hlediska houbařského to však není nezbytné – všechny druhy jsou po důkladné tepelné úpravě jedlé a vcelku chutné. I když existují velké rozdíly v oblibě - jsou houbaři, kteří václavky vyhledávají (jsou známi někteří, kteří v době růstu václavek vyrážejí na jejich sběr a jinak na houby nechodí), ale i někteří, kteří václavky vůbec nesbírají, přestože jde o vášnivé houbaře. V každém případě je nutné všechny václavky určené ke konzumaci dobře tepelně upravit (aspoň 20 minut), protože obsahují termolabilní látky způsobující za syrova potíže. I tepelně upravené václavky mají dosti specifickou chuť, takže se nejlépe uplatní v chuťově výrazném jídle (houbový guláš, jako ovar apod.) nebo naložené ve sladkokyselém nálevu. Někomu na václavkách vadí obsah slizových látek, které se v nálevu uvolní a způsobí zhoustnutí nebo až zrosolovatění nálevu.