Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace


Co lze najít v září?


Září je obvykle hlavní sezóna růstu hub, zejména těch, které běžní houbaři sbírají. Rostou ještě všechny druhy letní, tedy červencové a srpnové, ale začínají růst druhy podzimní. Zejména letošní přelom srpna a září je na houby velmi bohatý. A stav našich lesů v těchto dnech to jen potvrzuje. Doslova davy vyrážejí pěšky, na kole, vlakem, autobusem i autem s košíky, ruksaky, taškami i sáčky. Jednotlivci i rodinky, výjimkou nejsou ani zájezdy, pročesávají lesy a louky. A kdo nemůže z města, jde aspoň na procházku do parku nebo jen tak prohlédnout si trávník okolo domu. Rostou! Zpráva se rozšířila rychlostí tamtamů. Houby se objevují už i v televizi, novinách a časopisech. Prostě je to téma všeobecně oblíbené. I ta houbařská latina se šíří: jak velkého hřiba se podařilo nalézt na zaručeně tajném místě. Ale nelze sbírat jen hřiby. Nejchutnější je vždy směs druhů.

Výbornými jedlými podzimními houbami jsou některé čirůvky. Předně čirůvka fialová (Lepista nuda), středně velká houba, většinou celá fialová, někdy s nahnědlým povrchem klobouku. Patří mezi nejchutnější druhy jedlých hub. Roste ve všech typech lesa a často na jejich travnatých okrajích. Podobná je čirůvka dvoubarvá (Lepista saeva), ta má fialový pouze třeň. Roste na loukách a pastvinách. Další druhem je čirůvka mlženka (Lepista nebularis). Pro běžné užití je příliš aromatická, ale ve sladkokyselém nálevu je to lahůdka. K naložení se hodí i strmělka přehrnutá (Lepista flacca) nebo strmělka kyjonohá (Clitocybe clavipes). U všech těchto druhů je však nutné znát i jiné podobné druhy, například pavučince.

Typickými podzimními houbami jsou líhy líha nahloučená (Lyophyllum decastes), líha klubčitá (Lyophyllum fumosum) a líha srostlá (Lyophyllum connatum). Tyto druhy rostou v trsech, líha nahloučená až několik kilogramů těžkých. Líhy nahloučená a klubčitá jsou dobré jedlé houby.

Na travnatých místech roste bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites). Má bílý klobouk a tak se podobá žampiónům, má však bílé lupeny. Naštěstí je to dobrá jedlá houba. Bílé plodnice má také hnojník obecný (Coprinus comatus). Je chutný a v některých státech ho i pěstují. Musí se však zpracovat v den nálezu, protože by se do druhého dne roztekl na černou kaši. Drobné jedlé houbičky, které směs pro kuchyň obohatí, jsou lakovka ametystová (Laccaria amethystina) a penízovka máslová (Rhodocollybia butyracea). Rostou místy velmi hojně, penízovka máslová až masově. I když mají drobné plodnice, mohou sběr pro kuchyň významně obohatit.

Do směsí s jinými houbami a k naložení lze sbírat místy hojně rostoucí lošák zprohýbaný (Hydnum repandum) a lošák ryšavý (Hydnum rufescens). Poněkud méně hojný je lošák jelení (Sarcodon imbricatum). Tyto druhy mají naspodu klobouku ostny. V trsech rostou dva druhy krásnoporek – svělých pozemních chorošovitých hub naspodu klobouku s drobounkými bílými rourkami – krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens) a krásnoporka mlynářka (Albatrellus ovinus). Všechny tyto druhy je vhodné sbírat mladé, starší plodnice jsou tužší a méně chutné.

V tuto dobu začnou hojně růst václavky, nejhojněji václavka smrková (Armillaria ostoyae). Velká většina houbařů je má v oblibě. Ovšem málo uvařené mohou způsobit zažívací potíže. Tepelná úprava musí trvat spoň 20 minut. Někteří lidé si je pletou se šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa). Roste také v trsech, ale má žluté plodnice. Je také v mládí jedlá, vhodná do směsí a naložení. K záměně může dojít za jedlou šupinovku slizskou (Pholiota adiposa) nebo nejedlou hořkou šupinovku zlatozávojnou (Pholiota aurivella).

Chutná je také v trsech rostoucí třepenitka maková (Hypholoma capnoides). Naspodu klobouku má modrošedé lupeny. Odporně hořká třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) má lupeny zelenohnědé.

Kdo zná a sbírá kotrč kadeřavý (Sparassis crispa), parazita kořenového systému borovic, má vynikající polévkovou houbu delikátní chuti a konzistence. Pro speciální úpravy jsou vhodné další dva druhy rostoucí z kořenů a bází kmenů stromů Jde o trsnatec lupenitý (Grifola frondosa) a vějířovec obrovský (Meripilus giganteus).

V září je v lesích tako mnoho druhů ryzců. Ty po poranění roní mléčnou tekutinu a u různých druhů má různou barvu. Mezi velice chutné houby patří druhy s oranžovým mlékem – ryzec pravý (Lactarius deliciosus), rostoucí pod borovicemi a ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), rostoucí v mladých smrčinách a hlavně na jejich travnatých okrajích. Nepozorný houbař si je může zaměnit za nejedlý ryzec ďubkatý (Lactarius scrobiculatus), který podobnou barvu plodnice, ale má mléko bílé a na vzduchu jen žloutnoucí. Hezkou jedlou houbou je ryzec černohlávek (Lactarius lygniotus), má tmavě hnědý třeň a klobouk a bílé lupeny. Roní bílé mléko. Velmi hojně rostou druhy, které nelze běžně sbírat pro kuchyň, ale oblíbené pro speciální úpravu jsou ve východní Evropě. Jedná se o ryzec peprný (Lactarius piperatus), ryzec plstnatý (Lactarius vellerus) a ryzec ryšavý (Lactarius rufus).

Velice oblíbené mezi houbaři jsou lišky obecné (Cantharellus cibarius), běžně nazývané kuřátka. Ovšem kuřátka jsou zcela jiné houby, které mají plodenice tvaru drobných keříků s větvičkami. V bučinách rostou například kuřátka žlutavá (Ramaria lutescens). Jsou to nejedlé houby.

V horských smrčinách teď také roste jedovatá muchomůrka jizlivá (Amanita virosa), kterou by bylo možno zaměnit za pečárky (žampióny). Tato muchomůrka má bílé lupeny, na třeni prsten a na jeho bázi mohutnou bílou pochvu. Je stejně smrtelně jedovatá jako muchomůrka zelená.

Takže je třeba dávat pozor a sbírat pouze dobře známé druhy. V případě nejasností je Vám k dispozici mykologická poradna Muzea Beskyd Frýdek-Místek.

Text a foto: Ing. Jiří Lederer





zpět       nahoru       domů       tisk
© Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace / realizace nextWEB