Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace


Aktuální nálezy (11. 7. 2016)


Růst hub dělá zatím houbařům radost. V lesích i mimo les lze najít celou řadu jedlých druhů, některých i velké množství. Například v minulém týdnu se mohl nasbírat během jedné hodiny plný košík růžovek a půl košíku hřibů kovářů.

Mezi nejoblíbenější patří hřibovité houby. Ty sbírá každý houbař a někteří (ke své škodě) pouze hřibovité a to ještě jen 2 až 5 druhů. Většinou hřib smrkový, hřib hnědý, hřib dubový a - ne všichni - i hřib žlutomasý (babku). Obliba hřibovitých hub vznikla již dávné v minulosti. Jedná se o houby, které se nejlépe konzervují sušením. Dříve v našich zemích hlavním způsobem uchování hub. Navíc se sušením ještě zvýrazní jejich aroma. Většina hřibovitých má však struktury tvořící dužninu impregnovány slizovitými látkami. A tak zejména starší plodnice se rády vařením mění a kašovitou hmotu. Hřiby jsou tedy nejlepší mladé.

Hřibovitých hub je u nás velké množství druhů. Sbírá se jen omezený počet. Ale některé vzácné druhy, které by se měly spíše chránit, skončí v kuchyni proto, že běžný houbař je neumí rozlišit a zamění je za běžný sbíraný druh.

Nejvíce se sbírá hřib smrkový (1). Roste ve smrkových lesích, ale s oblibou vyrůstá i pod buky. Méně rozšířený je hřib dubový (2), ten roste spíše v listnatých lesích. Hřib borový (3) je velice vzácný, v Beskydech má pouze jednu lokalitu. Nejhojnějším a také nejsbíranějším druhem je hřib hnědý (4). Řadí se mezi suchohřiby, spolu s hřibem žlutomasým – babkou (5). Velmi příbuzné babce a jí podobné jsou další suchohřiby: hřib plstnatý (6), hřib osmahlý (7), hřib karmínový (8), hřib uťatovýtrusný (9) a hřib ojíněný (10). Většina houbařů tyto „varianty“ babky nerozlišuje. Podobný hřibu hnědému je hřib modračka (11). Na rozdíl od něho ovšem ihned a intenzivně modrá. Mezi modráky patří hřib kovář (12) a hřib koloděj (13). Kovář má třeň pokrytý červenými zrníčky, koloděj hnědou síťkou. Oba druhy vyžadují delší tepelnou úpravu.

Nepříjemná je záměna jedlých druhů za nejedlé. Mezi hojné hořce chutnající patří hřib kříšť (14) a hřib žlučník (15). Kříšť se podobá modrákům, ovšem rourky má žluté. Žlučník má rourky růžové, jinak se nejčastěji zaměňuje za hřib hnědý. V parcích a světlých listnatých lesích roste roztroušeně hřib medotrpký (16). Nejprve chutná příjemně, odporně hořká chuť se projeví až po chvíli. Mez vzácné druhy patří hřib satan (17). Za syrova je prudce jedovatý.

Mezi velmi oblíbené a vyhledávané hřibovité patří kozáky a křemenáče. Poměrně hojné jsou křemenáč březový (18) a k. osikový (19). Mezi vzácnější patří křemenáč smrkový (19) a k. dubový (20). Kozáky mají hnědý klobouk, hojné jsou kozák březový (21) a k. habrový (22). Vzácné jsou kozák topolový (23) rostoucí pod topolem bílým a osikou, a k. zelenající (24) rostoucí pod břízami na mokrých místech v rašeliníku.

Oblíbenými houbami jsou i klouzky. Hojný je klouzek sličný (25), rostoucí pouze pod modříny a k. obecný (26), rostoucí pouze pod borovicí. V Beskydech méně hojný je klouzek kravský (27) a k. modřínový (28). Klouzek (hřib) peprný (29) je všude velice hojný. Má ostrou chuť a někteří houbaři sbírají jako koření.

Tmavou barvu mají hřib nachovýtrusný (30) a šiškovec černý (31). Jsou to jedlé houby průměrné kvality, ovšem vzhledem ke sběru nelákají.

Mezi vzácné nálezy patří hřib horský (32). Má světlou barvu, na řezu nemodrá a na bázi třeně je průřez většinou rezavý. V Beskydech se nalézá na mnoha místech, jinak jsou jeho nálezy (kromě Šumavy) velikou vzácností. V parcích a teplých listnatých lesích lze občas najít hřibovitou houbu, která má lupeny. Je to lupenopórka červenožlutá (33). Oba tyto druhy jsou sice jedlé, ale zaslouží si ochranu. Jejich nálezy by měly být zdokumentovány, například podáním zprávy Muzeu Beskyd Frýdek-Místek.

Text a foto: Jiří Lederer



zpět       nahoru       domů       tisk
© Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace / realizace nextWEB