Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace


Aktuální nálezy (27. 6. 2016)


Houbařská sezóna je letos mnohem lepší než v loňském roce. I když jsou velké rozdíly v různých lokalitách. Při procházení lesů lze v jednom místě lze nasbírat plný košík a pak po několik kilometrů chůze lze najít několik málo plodnic. Nejvíce hub roste v nepříliš hustých porostech obrácených k jihu nebo k jihovýchodu. Časté nálezy pěkných hub lze učinit i v parkových úpravách nebo zahradách. Nejméně toho zatím roste v hustých temných lesích, na k severu obrácených svazích anebo v hlubokých stinných údolích.

Léto je obdobím růstu největšího počtu hezkých a zajímavých hub – holubinek. Vzhledem k množství druhů (u nás se vyskytuje hodně přes sto druhů) a podobnosti různých druhů je pro běžného houbaře správné určení většiny druhů komplikované. Naproti tomu celá řada běžných, a přitom výborných jedlých druhů, lze při určité praxi správně určit. U holubinek (a to pouze u holubinek a ryzců) platí, že všechny dobře chutnající (ne hořké a palčivé) a vonící (nesmrdící) jsou jedlé. U žádných jiných hub to však neplatí! Ale i u holubinek je nutné správné určení podle znaků. Problém u některých druhů činí to, že klobouk může mít netypickou barvu. Takže druh normálně modrofialový, může být někdy čistě tmavozelený (např. h. namodralá) anebo druh červený může být někdy téměř žlutý (např. h. černonachová). Všechny holubinky jsou mykorhizní, a proto rostou jen v symbióze s určitými dřevinami.

U holubinek jsou, kromě chuti a pachu, důležité:

  • barva klobouku či třeně,
  • barva lupenů a výtrusů,
  • konzistence,
  • slupitelnost pokožky klobouku,
  • rýhování či zvlnění okraje klobouku,
  • charakter místa růstu.
Pro mykologa jsou důležité i jiné znaky pro běžného houbaře složité. Mezi takové znaky patří například barevné chemické reakce, tvar výtrusů pod mikroskopem apod.

Mezi druhy chutné patří mnoho druhů s kloboukem šedým, šedomodrým, modrozeleným, nafialovělým anebo vícebarevným v těchto barvách. Mezi hojně rostoucí patří holubinka trávozelená (1) a h. nazelenalá (2). Jsou to holubinky poměrně velké. Mezi menší druhy patří holubinka doupňáková (3) a podmračná (4). Výborné jedlé holubinky jsou h. namodralá (5), fialovozelená (6). Jejich klobouky jsou většinou vícebarevné v tónech modré, fialové a zelené.
Pod habry roste velká a pevná h. habrová. Ta má klobouk tmavě či světle červený a hnědočervený. Mohutná h. olivová (11) má klobouk zelený a červený. Trochu se jí podobá h. révová (12). Všechny tyto tři druhy jsou jedlé a chutné. Mezi červenými holubinkami je však mnoho druhů nejedlých. Velmi palčivá je h. vrhavka (13) a h. brunátná (14). Jsou mírně jedovaté. Nejedlá je velice hojná h. černonachová (15). V některých atlasech uváděná jako jedlá, ale po uvaření má hořkou příchuť. Časté jsou u holubinek i žluté a hnědé barvy. Holubinka ranná (10), h. dívčí (9) a h. žlutá (8) jsou jedlé, ale mají plodnice malé a křehké. Velmi hojně roste i za sucha v jehličnatých lesích h. hlínožlutá (16). Také jí některé atlasy uvádějí jako jedlou, ale ta má po uvaření svíravou a nahořklou chuť, proto se k jídlu nehodí. Mezi vyloženě nejedlé druhy patří h. hřebílkatá (17) a h. zápašná (18).

Naučit se holubinky znát vyžaduje určité úsilí a delší praxi. Několik základních běžných druhů lze však „do oka“ dostat poměrně rychle. A kvalita některých holubinek pro použití v kuchyni za určitou námahu při jejich poznávání stojí. A směs holubinek a hřibovitých druhů je pro univerzální použití v kuchyni chuťově jedna z nejlepších.

Text a foto: Jiří Lederer



zpět       nahoru       domů       tisk
© Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace / realizace nextWEB